Vasilij II. zvaný Temný (Slepý) * březen 1415 – † březen 1462, veliký kníže moskevský od roku 1425.
Na knížecí stolec nastoupil v roce 1425 jako nejstarší syn knížete Vasilije I. Dmitrijeviče, bylo mu pouhých 10 let. Proti tomu se postavil jeho strýc Jurij Dmitrijevič Haličský (Zvěnigorodský) , jako nejstarší v rodu (opírající se o bratrovu závěť a stařešinský princip), ale chán Zlaté hordy Ulu Mehmed uznal Vasilije za následníka, a tomu se Jurij musel podřídit.
V roce 1433 se konala svatba Vasilije s Marijí, dcerou Jaroslava Borského, předního zemského bojara. Na svatbě vznikla roztržka kdy matka a regentka Vasilije kněžna Sofie (dcera Vitolda Litevského) obvinila syny Jurie Dmitrieviče z krádeže svatebního daru. V dubnu téhož roku proto vypukla válka o knížecí stolec, kdy Jurij dobyl Moskvu a prohlásil se za velikého knížete, ale pod nátlakem moskevských bojarů (vedených bojarem Ivanem Dmitrievičem Vsevolodským) vrátil knížectví opět Vasiliji II. Synové Jurije – Vasilij Kosý (Šilhavý) a Dmitrij Šemjak s tím nesouhlasili a dosadili svého otce znovu na knížecí stolec. Roku 1434 však byl kníže Jurij Vasilijem II. otráven a jeho místo zaujal Vasilij Kosý. Dmitrij Šemjak se poté spojil s Vasilijem II. Válka o knížecí stolec skončila teprve v roce 1436, kdy byl Vasilij Kosý zajat a oslepen.
V té době zesílil tlak kazaňských Tatarů, kteří začali podnikat nájezdy na Moskvu a v roce 1445 dokonce zajali knížete Vasilije II. a donutili ho zaplatit vysoké výkupné (uvádí se 25 000 – 200 000 rublů). V době tatarského zajetí připravil proti velikému knížeti Dmitrij Šemjak spiknutí a po jeho návratu v únoru 1446 ho zajal (vyvlečením z kostela), aby se poté sám prohlásil velikým knížetem. Kníže Vasilij II. byl oslepen a poslán do vyhnanství. Proti Šemjakovi se však zvedl veliký odpor a ten musel nakonec knížete Vasilije II. povolat zpět na knížecí stolec.
V roce 1448 došlo k osamostatnění pravoslavné církve v Rusku a zvolení metropolity moskevského, nezávislého na cařihradském patriarchovi. V témže roce uzavřel Kazimír IV. Veliký (vládce polsko-litevské unie) tzv. „věčný mír“ s Vasilijem II. Tento mír byl výhodnější pro Rusko, protože umožnil vnitřní konsolidaci a posílení státu.
V roce 1451 Tataři znovu 2. července obsadili Moskvu, kníže mezitím sbíral vojsko na Volze, a když se Tataři doslechli, že se blíží, zapálili město a ustoupili. Kníže Vasilij II. připojil k Moskvě Možajsk a roku 1456 si podřídil Veliký Novgorod smlouvou v Jaželbicích. Proto se novgorodští bojaři snažili v následujících letech svou svobodu obnovit dohodami s polským králem. V roce 1460 požádal Pskov knížete Vasilije II. o ochranu před livonskými rytíři, čímž počal boj Ruska o Pobaltí, který pokračoval několik století. Veliký kníže Vasilij II. zemřel v březnu 1462 pravděpodobně na souchotiny (tuberkulózu). Dějinný význam Vasilije II. spočívá v tom, že přes svůj handicap vytvořil dobré výchozí podmínky pro svého syna Ivana III.